Kam jsem TO jenom dal? Naposledy jsem TO viděl tady na pultíku, ne, vlastně potom TO ještě bylo na komodě, protože jsem TO nechtěl uklízet, když TO zítra zase budu potřebovat. Jenže mezitím… Aha, promiňte, nevšiml jsem si, že už jste tady.
Chtěl jsem jenom předtím, než Vám představím trochu odlišný pohled na systém, řád, pořádek, pročíst jeden tvrdší papír čtvercového formátu, jakých jsem dostal darem od přítele štůsek a na kterém mám už pár dnů napsaných pár poznámek o obsahu dnešního článku. Tedy, to je TO z předchozího odstavce. Kupodivu, úplně jasně si papír vybavuji, jenže na více místech a všude mi krásně ladí s okolnostmi, za kterých se tam mohl dostat – malý pultík plný provozních věcí včetně mých poznámek, takové malé překladiště, komoda a kontrast papíru na pozadí čisté desky s lehkou ozdobou v podobě několika kamenů. Hledám, stojí mě to čas a jsem trochu nervózní, protože už jsem chtěl dělat něco jiného.
Věřím, že podobné situace znáte, tedy pokud jste alespoň trošku omylní, zapomnětliví, lidští. Za TO z mého prvního odstavce můžete dosadit cokoliv jiného a princip zůstane stejný. A jistě souhlasíte, že tento princip prosakuje osobním i profesním životem, všemi prostředími, všemi rolemi, situacemi, snad také všemi epochami lidské existence. Dovolte mi tedy malé zastavení.
ENERGIE
Začnu oklikou, ale malou. Energie je slovo pocházející z řeckého slova označujícího vůli, sílu či schopnost k činům. Tento malý návrat k podstatě slova se nám bude hodit.
Není to tak dávno, co člověk takzvané západní kultury s přístupem ke vzdělání vyrůstal ve vědomí, že příroda je nejen z velké části prozkoumaná, ale i kompletně vystihnutelná v přírodních zákonech, převážně spočitatelná v jednodušších i složitějších vzorcích. A na vrcholu toho všeho, již téměř v roli vládce a tu a tam i tvůrce stál Člověk, ano s velkým Č. Pán tvorstva, pro kterého je energie viděná materialistickýma očima čitelná síla, poslušně a kategoricky rozdělená do několika škatulek. Až kdesi mezi osvícenějšími představiteli vědeckého světa se mohl zvědavý pátrač dozvědět, že dojem naprosté svrchovanosti člověka je mylný.
Velké pokroky vědy umožněné opouštěním překonaných a mylných tvrzení kvantové fyziky otevřely zcela jiný pohled na svět. I dříve alternativní cesty a se rázem dostaly do zorného pole vědeckého světa a výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Ale to je zcela jiné téma, které nebudu rozvádět. Chci jenom říct, že už i vědecký svět plně respektuje energii jako všudepřítomnou složku, podstatu, základ nejen hmotného světa.
HARMONIE
Pro naše potřeby budiž za harmonii pokládán stav, kdy jsou vyrovnané energetické toky, tedy výdeje a příjmy, v nás i mezi námi a našim bližším okolím a širším okolím a tak dále. Zdroj takové myšlenky analogie můžeme najít například v jednom z pravidel popsaných na legendárních Tabula Smaragdina, které se dá stručně vyjádřit „jak nahoře, tak dole, jak uvnitř, tak navenek“. Dotýká se vztahu mikrokosmu a makrokosmu, spojení materiálního a duchovního světa.
1. harmonické zastavení: CO STOJÍ „MÁM“?
Ptám se. Ale nemám na mysli účetní pohled na svět ve stylu „má dáti-dal“, starozákonní pravidlo „oko za oko, zub za zub“, obchodní mistrovství ukryté v pořekadle „za málo peněz hodně muziky“. Nechci se totiž zajímat o okamžik pořízení nějaké věci či služby, zkrátka cenu za TO. Zajímá mě, co dál. Co se děje, když TO MÁM.
Ano, jistě, když si třeba pořídíte elektrický spotřebič, musíte platit elektřinu, když si koupíte auto, musíte platit benzín či naftu, opravy a tak dále. Ani to ale nemám na mysli. Zajímá mě jiná náročnost, obecnější. Zajímá mě, kolik energie, tedy vůle a síly k činům, stojí samotný jev mého vlastnictví. Považuji za mylnou představu, že když si pořídím nějakou věc, mé výdaje tím skončily. Každá věc, i ta nejmenší, je se mnou spojená neviditelným poutem. A vyžaduje ode mě možná malou, ale přece jen nějakou částečku mé energie, mé síly. Na první pohled zanedbatelné. Jenže když si představíme, že právě teď mluvím o každé drobnosti, každém útržku papíru, zavírátku staré propisky, náprstku po prababičce, stejně jako o každém autě, pračce, myčce, o každé chatě, o každé budově, začneme si uvědomovat, že onen zdánlivě zanedbatelný výpočet má na jednom místě „téměř nic“, na druhém ale „téměř nepočítaně“ a tak se z matematického součinu těchto dvou veličin stane velmi podstatný údaj: každé „MÁM“ v hmotné (ale nejen té) podobě nás stojí nějakou energii. A tu vydáváme nepřetržitě, zvlášť, když jsme v blízkosti těch věcí, ať fyzicky, nebo v myšlenkách.
Pokud se Vám stále ještě zdá má představa neuchopitelná a vzdálená, zkusme přijít odjinud. Snad každý z nás někdy zažil nějaký dětský tábor, sportovní soustředění, několikadenní cyklo či pěší výlet a podobné situace. Museli jsme vybrat věci, které budeme pro takový pobyt potřebovat. Většina z nás už neví, jaké minimum skutečně potřebuje k životu, protože každý z nás má jinak tvarovanou a rozsáhlou komfortní zónu. Pro výběr věcí proto používáme kritérium „co uvezu“, „kolik unesu“, „co mi vezmou do autobusu“, „kolik smím vzít do letadla“. A vyrazíme.
Věřím, že každý z nás v tu chvíli vnímá jakousi lehkost, odpoutanost. Alespoň záblesk. Automaticky tento pocit spojujeme s tím, že zažíváme nějaké nevšední chvíle, těšíme se na dovolenou, odpočinek, vybočujeme z pracovního režimu. Troufám si říct, že pravá podstata toho pocitu lehkosti spočívá ale právě v omezeném množství věcí, které vezeme s sebou. Kdo dokáže své vnímání vlastnictví omezit na jednu cestovní tašku, batoh, pocítí obrovskou úlevu. Prudce, u mnohých z nás v mnoha řádech, klesla energetická spotřeba „MÁM“. Vše ostatní necháváme doma, odpojené, svěřené někomu jinému, či jenom tak.
Komu se nedaří odpoutání a bere si na dovolenou i všechna svá domácí „MÁM“, velmi pravděpodobně si příliš neodpočine. Neustále se potkává s dotěrnými otázkami, zda je všechno doma v pořádku, zabezpečené, nezcizené, nepoškozené, nevyplavené, nespálené. Ztrátou kontroly nad vzdáleným „MÁM“ pak propadá nervozitě. K běžným energetickým výdajům „MÁM“ se tak přidávají mnohem větší „žrouti“ naší energie, naší síly a schopnosti k činům – strach, obavy, nejistoty. Lehkost a odpoutanost zažívá takový člověk jen v záblescích, krátkých chvílích, při výhledu v horách, při západu Slunce na moři. Celkovým výsledkem takové dovolené může být vyhodnocení, že místo pobytu vůbec nebylo příjemné, že účastníci nebyli nic moc, vůbec jsme si neodpočinuli.
Doufám, že se mi podařilo alespoň trochu přiblížit mou odpověď: za každé MÁM platíme celou dobu našeho vlastnictví tím nejcennějším, svou energií.
2. harmonické zastavení: ČÍ TO JE?
Jak jste mohli sledovat v prvním odstavci, samotným MÁM ještě naše výdaje nekončí. Ideální případ je, když jakákoliv věc, kterou mám, má své pevné místo, kam ji odkládám a kde ji s naprostou jistotou vždy nalézám. Zcela opačný, a velmi častý, případ je, že věc nemá svého majitele a své místo nemá.
Pamětníci socialistického společného vlastnictví si jistě vzpomenou, v jakém stavu byly věci, které vlastnili „všichni“. Radost z podílnictví na „všem“ byla rychle překryta smutkem ze stavu věci, chybějící údržbou, nepořádkem, devastací. Vlastnili ji všichni, ale odpovědnost neměl nikdo konkrétní. Do důsledků vyjádřeno „Nikdo se o to stará“. Čím užší je okruh pečovatelů, tím větší naděje, že další podmínka harmonie, týkající se vlastnictví a zájmu o věc, je naplněna.
3. harmonické zastavení: KDE TO JE?
Je nutné, aby každá věc měla své místo? Je to bonus, nebo základní podmínka, nutnost?
Harmonie je velmi citlivá dáma, jak už víme, z vlastní zkušenosti se přikláním k názoru, že pouze a výhradně věc na svém místě dokáže přispívat k celkové harmonii prostředí a lidí se v něm pohybujícím. Na tento názor nejsem sám, mohu tlumočit názor PhDr. Patricie Anzari, CSc., která v jednom článku na téma pořádku a úklidu v časopise Regenerace roku 2012 či 2013 vyjádřila stručně velmi silnou myšlenku: každá věc, která nemá své místo, je nepořádek.
Místům, na která ukládáme své věci, se intenzivně a dnes už téměř vědecky věnuje i Japonka Marie Kondo, autorka bestselleru Zázračný úklid, pořádek jednou provždy. Ze své celoživotní praxe a nespočetných pokusů o nalezení ideálního způsobu ukládání věcí nechává krystalizovat základní principy, které skutečnému zájemci o hledání harmonie výrazně zkrátí cestu. Rozděluje „majetek“ do několika kategorií a ke každé nabízí postup, jak ji uspořádat a proč.
V každém případě pouze věc, pro kterou jdete najisto, nespotřebuje další část Vaší energie – nemusíte ji hledat (čas, stres), nemusíte telefonovat partnerovi či partnerce (čas, telefonní poplatky, stres a narušená harmonie partnerského vztahu), nemusíte po neúspěšném hledání nakonec koupit věc novou (čas, doprava, pořizovací cena věci) a tak dále.
Dáme-li tedy každé věci své místo, máme vyhráno. ANO, téměř. Ale ne tak úplně.
4. harmonické zastavení: KOLIK MOHU MÍT?
Nesmíme totiž zapomenout na jednu podstatnou věc. Můžeme zvětšovat úložné prostory, počet složek, polic, krabic, regálů, skříní, i budov. Můžeme v nich mít striktní pořádek. Ale pro zachování harmonie nemůžeme překročit svou kapacitu. Kolik zvládneme, kolik „utáhneme“.
Množství energie odčerpávaná přebytkem věcí, které nemají své místo, je nejzásadnější. Ale i dobře uložené věci chtějí kousek z nás. Je čistě individuální věc, kolik si každý z nás může dovolit MÁM, aniž by se cítil přetížený, aniž by byla narušena harmonie. Marie Kondo pro okamžiky rozhodování nabízí velmi jednoduchou metodu. Pro udržení harmonie by se měl člověk obklopovat výhradně věcmi, které mu přináší radost. Nestačí mít k nim neutrální vztah, musí to jiskřit. Vlastněná věc musí být schopna ve svém užitku minimálně vracet energii, kterou od svého majitele požaduje. V lepším případě poskytne dokonce víc. Tímto nábojem je pak silně ovlivňováno množství věcí, které člověk vlastní: člověk v harmonii má dříve a snáze naplněné své potřeby a klesá či mizí jeho touha pořizovat nové věci, či udržovat stávající. Možná jsme na stopě usměvavých tváří nemajetných… Nejde totiž jen o věci.
STOP! ALE V PRÁCI…
Máte pravdu. V práci je to docela jiné. Nebo není?
Vlastně, těžko asi připustíme, že pokud platí nějaká pravidla pro harmonii, budou respektovat rozdělení našeho světa na osobní a pracovní. Chceme-li být v harmonii, chceme v ní být stále. Naše pracovní prostředí, lidé kolem nás, naše vztahy s nimi, věci související s prací, jejich množství, smysl, účel a způsob uložení, to vše platí bez výjimky zcela stejně, jako v osobním životě, jako v rodině, v domácnosti.
Ano, máte pravdu určitě v tom, že principy jsou stejné, ale pracovní prostředí je mnohem složitější:
- CO? Mezi firemní „věci“ je nutné započítat i dnes v mnoha ohledech nejcennější substanci – informaci. Skladba věcí je mimo základní firemní potřeby silně ovlivňována zákony a předpisy – jaké informace a dokumenty musíme vytvářet, poskytovat, přijímat, udržovat, archivovat, jaké vybavení stroji, přístroji a pomůckami musíme dodržet. Každý pracovník navíc svým jedinečným přístupem potřebuje další vybavení prostředí, pracoviště.
- KOLIK? Množství odpovídá záběru firmy a často odpovídá úspěšnosti firmy – čím větší množství zákazníků, čím větší sortiment služeb či zboží, tím více informací, pracovníků, vybavení.
- KDE? Počet spolupracovníků násobně zvyšuje náročnost stanovení a udržení pořádku ve věcech.
- ČÍ? Množství věcí, které na pracovišti sdílíme, výrazně komplikuje stanovení nezbytného vztahu odpovědnosti mezi věcí a jejím pečovatelem, ochráncem, udržovatelem.
Nejsem u konce, zcela jistě Vás napadnou další a další místa, která mohou být složitější, napadne Vás i doplnění uvedených bodů.
Zdá se mi, že jestli náš osobní pohled na harmonii hledáme a znovuobjevujeme, ve firemním prostředí jsme ještě ani dostatečně nepochopili, že něco takového existuje a že stojí za to harmonii hledat. Ona se projeví v účetních uzávěrkách až jako důsledek. Prozíraví se tedy harmonii věnují i přesto, že přináší potřebu investovat – čas, úsilí, peníze – různé formy energie.
1. harmonické firemní: KDE
Když se krátce zastavím třeba u otázky ukládání věcí ve firemních prostředí. Velmi často je stávající situace ve firmách otázkou improvizace, obsahuje naprosto nežádoucí KDE v podobě soukromých úložišť elektronických dokumentů, papírové podoby dokumentů vyžadujících víc a víc prostoru, trvalou péči o stav starších exemplářů, obtížné vyhledávání v nich, v neposlední řadě také silnou vazbu na nezastupitelnou osobu.
Například vedoucí oddělení, často to může být i majitel menší firmy, pochopí nezbytnost nastolení nějakého řádu v množství firemních věcí a vytvoří pravidla, která pak sám striktně dodržuje a důsledně kontroluje, zda je dodržují ostatní. Výsledky se rychle dostaví: vybavení je vždy na svém místě, dokument najde každý přesně podle stanoveného pravidla. A když ne, znamená to, že tvůrce zajistí nápravu chyby, aby opět pravidla byla naplněna.
Výborně! Jenže Vás jistě spolu se mnou napadají otázky, nakolik je takto obdivuhodně uchopený řád přínosem, když:
- dotyčný tvůrce nestíhá svou původní práci,
- v případě jeho vytíženosti nebo úplné absence řád zaniká, protože nikdo jiný tak striktně nedbá na dodržování pravidel,
- tvůrce s narůstajícím množstvím věcí, dokumentů, spolupracovníků postupně ztrácí schopnost pravidla naplňovat, je vyčerpaný.
Už teď je z hrubého náčrtu situace patrné, že tato cesta není způsob, jak dlouhodobě udržet harmonii ve firemním prostředí. A připomínám, že to jsme jen u bodu KDE.
Ze slabin můžeme načrtnout ideálního tvůrce firemního pořádku:
- tvůrce nezapomíná – nikdy nezapomene požádat o všechny pravidly stanovené údaje, nikdy nezapomene, kdo si věc vypůjčil a kdy, kdy ji vrátil,
- tvůrce je neoblomný – nedovolí nic uložit „prozatím“, nejsou-li splněna potřebná pravidla,
- tvůrce je neúnavný – dokáže zkontrolovat libovolný počet spolupracovníků,
- tvůrce je všude a vždy přítomný – nepotřebuje odpočívat a je na všech místech, kde se ukládají věci na svá místa.
2. harmonické firemní: ČLOVĚK TO NEZVLÁDNE
Také chcete takového ideálního spolutvůrce firemní harmonie? Od určitého množství spolupracovníků a věcí je jisté, že žádný člověk není schopen tuto roli naplnit. Ale nevstupujeme na pole neorané, můžeme se porozhlédnout po něčem, co by tvůrcem-člověkem stanový řád dokázalo napříč firmou udržovat, naplňovat a získávat tak zpět energii, kterou si péče o onu věc žádá.
3. harmonické firemní: EIM TO ZVLÁDNE
V tuto chvíli se mi sympaticky nabízí možnost využít nejpokročilejších technologií, jaké lidstvo používá, a propojit je na nejzákladnější potřeby, které lidstvo provází od prvopočátků, ať už si je každý na časové ose klade kamkoliv (používá-li pro to vůbec časovou osu).
Enterprise Information Management = vlastnit, hledat, sdílet, uchovávat, zabezpečit informace v elektronické podobě. Jedním z mně známých systémů EIM, který mohu doporučit, je M-FILES:
- CO? Elektronické dokumenty a informace všech možných druhů a typů, ale POUZE TO, CO MÁ SMYSL UCHOVÁVAT, CO CHCI A UMÍM VYHLEDAT.
- KOLIK? Limitem je pouze velikost úložného prostoru vyhrazeného počítače-serveru.
- KDE? V M-FILES. Bližší údaje nepotřebuji znát. Potřebuji jen vědět, CO VKLÁDÁM, CO HLEDÁM. Nezávisle na struktuře firmy, počtu pracovníků, čemkoliv.
- ČÍ? Vždy je jasné, KDO VYTVOŘIL, KDO ZMĚNIL. Může být sledováno, kdo vyhledal a využil.
4. harmonické firemní: Co stojí „M-FILES MÁM“?
Vzhledem k principům ukládání není možné energetickou náročnost MÁM v prostředí M-Files posuzovat stejným způsobem, jako ukládání jiných věcí či podle jiných principů.
Kouzlo sdělení „JE TO V M-FILES“ obrovsky odlehčuje celou záležitost, zjednodušuje údržbu a zcela odstiňuje majitele od množství uložených „věcí“. V tuto chvíli vnímám rozdíl v energetické náročnosti MÍT asi jako rozdíl mezi 50 let starým panelovým domem s původními okny a nízkoenergetickou novostavbou citlivě zasazenou do krajiny ve vhodném místě.
Díky povinně i nepovinně vyplněným údajům při vkládání majitel dovoluje sobě i dalším, kterým umožní přístup, aby hledali a našli – vždy, rychle a snadno. M-Files tedy umožňuje nastolit ve firmě řád, který zásadním způsobem podporuje tvorbu a údržbu firemní harmonie – energie vložená do pořízení a údržby „věci“ může být mnohem menší, než energie získaná schopností „věc“ najít a použít, ještě ke všemu rychle a téměř v jakémkoliv prostředí i mimo firmu.
Závěr: jen pohled z jiné strany…
Dočetli jste až sem? Díky za Vaši trpělivost. Věřím, že nic není náhoda a jakkoliv vše výše uvedené je jen neuměle poskládaný hrubý obraz pohledu na harmonii věcí v našem životě, a jen mým pohledem, může Vás inspirovat. K zamyšlení, k zastavení, uvědomění. Ke zjištění, že jste dál. Ke zjištění, že jste o takových věcech nikdy nepřemýšleli. Možná proto, že nepotřebujete, možná proto, že je vhodný čas začít.
Hluboko uloženým přirozeným cílem lidského života je být šťastný. Harmonie je jedním ze spolutvůrců našeho štěstí, možná jedno z označení samotného štěstí?
Šťastné letní dny,
Oldřich Hlaváček
Mobile Team
Použité zdroje:
- KONDO, Marie. Zázračný úklid, pořádek jednou provždy. 1. Vydání. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2015. 192 stran. ISBN 978-80-242-4875-2.
- Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2017 [cit. 2017-07-14].
